Marie Stuartovna

31. 03. 2010 | † 03. 12. 2011 | kód autora: fvS

 Nejdříve jsem nedokázala smířit se s faktem, že musím číst knížku, která mne vůbec nebaví. Čím více jsem se nutila číst, tím více mě to odrazovalo. Vymlouvala jsem se sama před sebou - nemůžu číst večer a po tmě, protože mě děsí všechny ty vraždy, nemůžu číst, když jsem tu sama, protože se pak bojím. A včera jsem si řekla dost! Nutím se a nutím a nepřestávám. Prostě musím. Musím tu knížku dočíst a sepsat seminární práci, protože je to prostě nutné. A přesto mi to nijak nejde. Proč nás některé věci nebaví? 

Mě v tomto případě odrazuje asi složitost historie, spletitost vztahů a množství politických vražd. Všechny ty zápletky jsou pro mě unavující. Nebaví mě psát si složité zápisky o tom kdo, komu, co, za kolik, jak a kterou smlouvou. Usoudila jsem tedy, že čtenář historických románů ze mě nikdy nebude. 

Přeci jen se v knize dají najít střípky, se kterými se dokáži ztotožnit. Energické a vášnivé jednání hlavní hrdinky je mi často velmi blízké. V poslední době nad tím uvažuji takto: Rozhoduji se sama nebo za mne rozhoduje moje srdce? 

Odpověď budu zřejmě ještě dlouho hledat, ale myslím, že nechat za sebe rozhodovat srdce není až tak zlé. 

To co mne a hlavní hrdinku spojuje především je to, že jsem žena. Ač ona byla královna a žila před několika stoletími. Slovo "žena" by v pravém slova smyslu mělo skrývat stále stejný význam. Není ovšem pro všechny ženy typické rozhodovat se srdcem. Uznávám, že v některých situacích to ani není možné. Ale já se asi v tuto chvíli srdcem rozhodnu, protože místo čtení a psaní toho všeho půjdu zřejmě radši tančit .... 


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky zaujalo-me

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.